SOVIČKA Evička - O mně



Jmenuji se Eva Kristová.

 

Jak jsem se dostala k práci s dětmi?

 

Vlastně „náhodou“. Po skončení první mateřské dovolené jsem zvažovala, zda se vrátím ke své původní profesi –pracovala jsem v mediální agentuře, kde mou náplní práce bylo zajišťovat prostor a čas v médiích pro uveřejnění reklamy. Nebo zkusím štěstí jinde, třeba v místě bydliště? „Náhodou“ se uvolnilo místo uklízečky a školníka v místní mateřské škole a po oboustranné dohodě jsem nastoupila. Viděla jsem několik výhod: nemusela jsem dojíždět za prací do Prahy, se svou dcerou jsem byla stále v kontaktu, práci jsem měla pár minut pěšky od domova... Postupně jsem zjišťovala, že na mě děti ve školce už z dálky volaly, že mě nadšeně vítaly, kdykoli jsem prošla kolem nich, že si vyžadovaly moji pozornost... Další „náhoda“, to přece děti dělají, myslela jsem si. V tu dobu jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že požádám o místo učitelky. A světe div se, paní ředitelka mi řekla, že už nějakou dobu čeká, kdy o toto místo požádám. Že by další „náhoda?“ A tak jsem se stala učitelkou. Při zaměstnání jsem si doplnila vzdělání studiem na vysoké škole - obor učitelství pro mateřské školy a učila jsem se býti učitelkou :o)

 

Proč jsem začala pracovat s dětmi?

 

Děti si mě vlastně našly samy. Svou pozorností mi daly najevo, jakou cestou se mám vydat. I když jsem do té doby měla zkušenosti jen s výchovou svých dcer, povolání učitelky ve školce jsem se nebála. Při studiu na fakultě jsem totiž zjistila, že vše, co nás učí o přístupu k dětem, o způsobech výchovy, komunikace a přístupu k dětské duši, vlastně vím a dělám intuitivně. Uvědomila jsem si, že toto povolání nevnímám jako práci, ale jako zábavu, kde se baví nejen děti, ale i já. To mě ujistilo, že jsem na správné cestě.

 

Můj další rozvoj

 

Studiem na vysoké škole, absolvováním seminářů a samostudiem v oboru můj proces vzdělávání neskončil. Začala jsem se studiem, které nikdy neskončí - učit se být sama sebou. Mé zdravotní problémy, na které byli lékaři krátcí a chtěli je řešit operací, mě donutily začít pracovat sama se sebou, se svým vnitřním světem. Prošla jsem několika kurzy a semináři, až jsem se další „náhodou“ ocitla v Avalonu u Evy Michaličové, kde jsem konečně dostala návod „jak na to“. Své bolesti zad již dokážu usměrnit pouhou myšlenkou a z operace tudíž sešlo:o). Eva a její jednoduchý a jasný pohled na věc mě natolik uchvátily, že jsem u ní vystudovala terapeuta Nového věku. Díky tomu teď mohu pomáhat nejen sobě, ale i ostatním. Už vím, že náhody neexistují. Že vše, co se nám děje, k nám přichází na základě našeho vnitřního nastavení.

 

A jak vznikl nápad na Sovičku Evičku?

 

Vznikalo to postupně. Nejdříve to byl takový nejasný a vzdálený pocit nespokojenosti. Někdy jsem ho ani nevnímala, ale byl tam. Potom se přidala únava, větší než obvykle. Zajímavé ale bylo, že jakmile jsem se plně ponořila do práce s dětmi, bylo mi báječně. Nakonec jsem si uvědomila, co mi vlastně vadí. Tlak. Tlak na děti, tlak na učitelky... Nechci už být součástí tohoto tlaku. Chci se věnovat dětem naplno, mít čas vyslechnout si jejich radosti i starosti. Dát každému maximum pozornosti, kterou človíček v tomto věku nutně potřebuje a na kterou je kladen takový důraz. Nechvátat na děti, dát jim prostor a čas je při dnešním počtu dětí ve školkách (kdy je jich až 28 na jednu učitelku) - podle mého názoru dost složité a takřka neproveditelné.

 

Chcete, aby vaše dítě bylo vedeno individuálně s dostatkem pozornosti?

 

Vašim dětem Sovička Evička vše toto nabízí. A nejen to. Podporuji a rozvíjím v dětech jejich přirozenost – když něco DOOPRAVDY chci, tak to dokážu, protože všechna omezení si vytváříme jen my sami, ve své hlavě. Vedle svých pedagogických zkušeností uplatňuji při rozvoji dětí také intuitivní vedení. V interakci s dětmi dávám přednost efektivní, respektující komunikaci - naplňuji tak jejich potřeby bezpečí, jistoty, lásky a přijetí. Protože človíček, který je ostatními respektován, přijímán a milován, obvykle nemá v životě problém přijímat, respektovat a milovat ostatní lidi. Porozumět druhým lidem se učíme především tím, že je nám rozuměno. Toho všeho se v Sovičce Evičce dostane na každého.

Náhody nejsou, vše má nějaký smysl. Proto Sovička Evička.